Obraz krajiny představuje iluzi, kterou si sami tvoříme a prožíváme. Je zbytečné takovou krajinu popisovat doslova, nebo se ji snažit jakkoliv uchopit. Nabízí se tedy jen cesta prožitku, který nás zavede k podstatě všeho, co iluzi vytváří.

​

Adam Wolf se ve své malířské tvorbě zaměřuje na práci s obrazy abstraktních krajin, které sdílí společné prvky skutečné okolní krajiny. Obrazy krajin se zde vynořují před očima jako něco povědomého a přesto v nich můžeme cítit i jistou vzdálenost nebo odlišnou dimenzi prožitku. Krajiny tak slouží spíše jako přístupové body k věčnému zdroji, který sahá mimo naše schopnosti ho obsáhnout nebo popsat lidskou zkušeností.